|
|
Aula
Žilinský, Michal ; Cenek, Filip (oponent) ; Mikyta, Svätopluk (vedoucí práce)
Pomalými kamerovými jazdami v dvadsiatich minútach piatich scén videa, kompletne CGI renderovaného prostredia, nazvaného Areál univerzálnej latencie, mapujem alternatívny časopriestor zóny lokalizovanej na severozápadnom Slovensku. Minimalistická narácia autonómnej jednokanálovej videoprojekcie konfrontuje subjektivizmus s univerzálnosťou antropocénu, vanitas a spiritualitu s vierou konzumizmu v nekonečnú akumuláciu a simulakrá virtuality s absolútnou pravdou. Príbeh celej videopoémy je komunikovaný virtuálnym prostredím, hudbou a zvukovými ruchmi. Táto diplomová práca prezentuje fragment mojej snahy o zaznamenanie morfológie špecifického miesta, prostredníctvom ktorého, ako zo samotného názvu vyplýva, nedopovedane alebo nevyslovene poukazujem na prežívanú skutočnosť a jej následky.
|
|
|
Pojetí časovosti v díle Ladislava Hejdánka
Starý, Ondřej ; Pelcová, Naděžda (vedoucí práce) ; Hejduk, Tomáš (oponent) ; Rybák, David (oponent)
Disertační práce se zaměřuje na explikaci a kritickou analýzu pojetí časovosti v díle Ladislava Hejdánka. Téma časovosti je klíčový motiv Hejdánkova myšlení. Pro celý koncept je charakteristická kombinace filosofických a teologických prvků, jež vytváří provokativní pokus o vlastní filosofický systém. Smysl konceptu spočívá v procesuálním pochopení subjektu jako události. Každý subjekt má svoji jedinečnou formu času, která je vyjádřena spojením předmětné a nepředmětné stránky. Důraz na procesuálnost a časovou povahu subjektu dle Hejdánka skutečně vystihuje pravou podstatu života a světa. Na rozdíl od čistě objektivního myšlení, které vše živé hypostazuje do podoby bezčasých myšlenkových konstruktů. První kapitola disertace je zaměřena na shrnutí a představení pojetí subjektu. Sumarizace důležitých rysů procesuálního chápání subjektu teprve umožňuje explikaci hlavního tématu. Druhá kapitola se soustředí na výklad časovosti. Rozdílné vnímání času je nejprve vysvětleno na dichotomii mýtu a víry. Tato dichotomie následně odhalí důvody k nutnosti nahrazení principu kauzality. Po vyjasnění zmíněných předpokladů se výzkum přesune na charakteristiky jednotlivých časových dimenzí s důrazem na jedinečnost a specifičnost časového určení budoucnosti. Závěrečná část kapitoly ukazuje různé intepretace Hejdánkovy...
|
|
|
Kontexty vzcházení svobody ve filosofii Jeana Paula Sartra
Straka, Jan ; Pelcová, Naděžda (vedoucí práce) ; Blažková, Miloslava (oponent)
Smyslem předkládané diplomové práce je pokus zmapovat vývoj ontologického zkoumání Jeana Paula Sartra v oblasti pojmu svobody. Sartra budeme sledovat jako významného představitele moderní ontologie. Pojem svobody tak bude rozvíjen v rámci ontologického zkoumání bytí jsoucího, jímž je v tomto případě člověk v jeho existenci. Sartrova myslitelská tvorba ze 30. a 40. let objevuje svá původní ontologická východiska při traktování způsobu bytí lidské existence především v perspektivě Husserlovy fenomenologie. V následujících dekádách se východiska Sartrovy tvorby posouvají směrem k sociální ontologii, která spojuje jeho původní existencialismus a v nových perspektivách promýšlený marxismus. Tato ontologie dostává podobu zejména v Sartrově rozsáhlém díle Kritika dialektického rozumu (1960). Sartrovu tvorbu nakonec bude nutné reflektovat z pozice pozdější filosofie ovlivněné strukturalismem, poněvadž strukturalistická čtení autorů, jako byl Nietzsche, Freud, Marx, či samotný Sartre ze strany nastupující generace francouzských myslitelů (Derrida, Strauss, Althusser, Lacan, Nancy a další) vrhají na fenomén svobody nové světlo.
|
|
|
Funkce řeči u Husserla a Merleau-Pontyho
Puc, Jan ; Novotný, Karel (vedoucí práce) ; Čapek, Jakub (oponent) ; Janoušek, Hynek (oponent)
Funkce řeči u Husserla a Merleau-Pontyho Tématem práce je proměna intencionální funkce řeči mezi E. Husserlem a M. Merleau-Pontym. Intencionální funkcí řeči máme na mysli proměnu vyjadřovaného smyslu, kterou zapříčiňuje právě jeho vyjádření. U Husserla sledujeme proměnu z pozice Logických zkoumání a první knihy Idejí k čisté fenomenologii a fenomenologické filosofii, v nichž zastává tezi o neproduktivitě zrcadlení jiných druhů intencionality v řeči, na pozici Původu geometrie, v níž rozlišuje podíl řeči na vytváření myšlenkové formy ve dvou ohledech: Řeč dává myšlence její idealitu, která se liší od vztahu rodové podstaty k mnohosti věcí. A řeč dává myšlence její objektivitu, formu předmětu, který vstupuje do dějin a trvá v nich. Ve Fenomenologii vnímání Merleau-Ponty přebírá Husserlovu zralou pozici s několika podstatnými změnami. Východiskem analýzy přestává být jazykový znak, nýbrž se jím stává tělesné gesto, v důsledku čehož zaniká Husserlem zdůrazňovaný rozdíl mezi rodovou a jazykovou idealitou. Vedle objektivační funkce řeči Merleau-Ponty uvažuje také o obsahovém dokončování vyjadřovaného smyslu vyjádřením. Tím, že se řeč stává tvořivou, přestává být prázdným míněním názoru a může se stát stejně původní přítomností světu jako vnímání. V poslední části se zaměřujeme na Merleau-Pontyho pojetí...
|
|
|
Multidisciplinární přístup k fenoménu hry
Kalčicová, Kateřina ; Bednář, Miloš (vedoucí práce) ; Kolář, František (oponent)
Název: Multidisciplinární přístup k fenoménu hry Cíle: Hlavním cílem práce je pokus o vysvětlení pojmu hra a dále prostřednictvím multidisciplinárního přístupu ukázat jeho význam a rozsah. Dílčími cíli je pojmové ujasnění hry, popis jejích základních znaků, stanovení vhodné klasifikace a rozbor historického vývoje her. Metody: V naší práci jsme použili tyto metody: progresivní, diachronní a metodu sondy. Interpretace textu využívala také hermeneutickou metodu. Výsledky: První část práce poskytuje přehled základních informací o hře. Pomocí vybraných definic se pokouší vysvětlit pojem hra, dále je zde uvedena klasifikace her a charakteristické herní znaky. Tato část zahrnuje i kapitolu o historii her, která sleduje jejich vývoj od samého počátku až do současnosti. Hlavní cíl této práce je pak naplněn v její druhé části, kde je prostřednictvím analýzy jednotlivých disciplinárních přístupů ke hře doložen mimořádný rozsah a význam fenoménu zvaném hra. Klíčová slova: hra, kultura, homo ludens, sportovní hry, kinantropologie, prožitek, časovost
|
|
|
Aula
Žilinský, Michal ; Cenek, Filip (oponent) ; Mikyta, Svätopluk (vedoucí práce)
Pomalými kamerovými jazdami v dvadsiatich minútach piatich scén videa, kompletne CGI renderovaného prostredia, nazvaného Areál univerzálnej latencie, mapujem alternatívny časopriestor zóny lokalizovanej na severozápadnom Slovensku. Minimalistická narácia autonómnej jednokanálovej videoprojekcie konfrontuje subjektivizmus s univerzálnosťou antropocénu, vanitas a spiritualitu s vierou konzumizmu v nekonečnú akumuláciu a simulakrá virtuality s absolútnou pravdou. Príbeh celej videopoémy je komunikovaný virtuálnym prostredím, hudbou a zvukovými ruchmi. Táto diplomová práca prezentuje fragment mojej snahy o zaznamenanie morfológie špecifického miesta, prostredníctvom ktorého, ako zo samotného názvu vyplýva, nedopovedane alebo nevyslovene poukazujem na prežívanú skutočnosť a jej následky.
|
|
| |
|
|
Funkce řeči u Husserla a Merleau-Pontyho
Puc, Jan ; Novotný, Karel (vedoucí práce) ; Čapek, Jakub (oponent) ; Janoušek, Hynek (oponent)
Funkce řeči u Husserla a Merleau-Pontyho Tématem práce je proměna intencionální funkce řeči mezi E. Husserlem a M. Merleau-Pontym. Intencionální funkcí řeči máme na mysli proměnu vyjadřovaného smyslu, kterou zapříčiňuje právě jeho vyjádření. U Husserla sledujeme proměnu z pozice Logických zkoumání a první knihy Idejí k čisté fenomenologii a fenomenologické filosofii, v nichž zastává tezi o neproduktivitě zrcadlení jiných druhů intencionality v řeči, na pozici Původu geometrie, v níž rozlišuje podíl řeči na vytváření myšlenkové formy ve dvou ohledech: Řeč dává myšlence její idealitu, která se liší od vztahu rodové podstaty k mnohosti věcí. A řeč dává myšlence její objektivitu, formu předmětu, který vstupuje do dějin a trvá v nich. Ve Fenomenologii vnímání Merleau-Ponty přebírá Husserlovu zralou pozici s několika podstatnými změnami. Východiskem analýzy přestává být jazykový znak, nýbrž se jím stává tělesné gesto, v důsledku čehož zaniká Husserlem zdůrazňovaný rozdíl mezi rodovou a jazykovou idealitou. Vedle objektivační funkce řeči Merleau-Ponty uvažuje také o obsahovém dokončování vyjadřovaného smyslu vyjádřením. Tím, že se řeč stává tvořivou, přestává být prázdným míněním názoru a může se stát stejně původní přítomností světu jako vnímání. V poslední části se zaměřujeme na Merleau-Pontyho pojetí...
|
|
|
Rytmus v urbánním prostoru a rytmoanalýza - příklad Prahy
Smrčina, Michal ; Marcelli, Miroslav (vedoucí práce) ; Jarošová, Emília (oponent)
Práce usiluje o představení konceptu rytmoanalýzy ve vztahu k prostředí města a následnou aplikaci teorie v terénním pozorování. V teoretické části se zabývá sémiotickým pojetím rytmu, kontextem rytmoanalýzy v díle jejího zakladatele Henri Lefebvra, aby poté přešla k rozpracování a představení aplikací tohoto konceptu v zahraničním i českém prostředí. Objasňuje přitom široké spektrum dalších souvisejících konceptů a fenoménů. Dotýká se filosofie, sémiotiky, kritické teorie, urbanismu, sociální geografie, umění a dalších oblastí, což plyne z interdisciplinární povahy samotné rytmoanalýzy. Praktická část vztahuje předchozí teoretická východiska k aplikovanému, empirickému výzkumu. Pozoruje a odhaluje rytmy pražské lokality Vltavská, analyzuje je, interpretuje a ukazuje rytmoanalýzu jako legitimní analytický nástroj s potenciálem pro urbanismus.
|
|
|
Ontologicko-ontický rozvrh podmínek a předpokladů neautentického pobytu na příkladu neautenticky uměleckého díla
Krcha, Martin ; Jirásková, Věra (vedoucí práce) ; Semrádová, Ilona (oponent) ; Štampach, Ivan (oponent)
Předkládaná práce se zabývá otázkou autenticky resp. neautenticky uměleckého díla v kontextu myšlení autentického, resp. neautentického modu pobytu tak, jak téma autenticity rozvinul Martin Heidegger ve svém díle Bytí a čas. Důvodem pro tematizaci otázky je snaha otevřít možnost myslet autenticitu či neautenticitu pobytu způsobem uchopujícím ji v jejím výkonu, tj. jako událost, jíž je vlastní její významně ji náležející charakter. Myslet autenticky, resp. neautenticky umělecké dílo ukazuje na hranice přístupu vnímající autenticitu pouze ve smyslu jisté původnosti či "svojskosti", jež by měla "náležet" něčemu, co má být autentické či neautentické, téměř na způsob případku. Proto se práce věnuje tomu, co se ukáže, pokud je myšlení autenticity přeneseno na umělecké dílo. Protože tím, co "výkon" autenticity může vůbec založit, je subjekt, je při promýšlení neautenticky, resp. autenticky uměleckého díla problematizován i jeho autor a příjemce. Při zabývání se uměleckým dílem s ohledem na jeho časovost či např. bytnost je proto dán prostor i otázce vidění, resp. vnímání uměleckého díla. Přitom se ukazuje podobnost autora s příjemcem, ale rovněž i to, že je třeba se učit vidět (nejen) umělecká díla, ale především autentickým způsobem. Tím se téma obrací nazpět k otázce autentického pobytu, jinak tuto...
|
host ::
RSS.